Sněmovnou dnes finálně prošla nová definice trestného činu znásilnění, která lépe odpovídá reálným situacím a jasně říká, že NE znamená NE. V trestním zákoníku tak nově budou jako znásilnění definovány i ty situace, kdy se oběť nebrání, protože je paralyzovaná, nebo kdy vyjádří nesouhlas. Změna zákona pracuje také s věkem navrhované bezbrannosti a nově posouvá hranici na dvanáct let. Poslanci a poslankyně napříč politickými stranami dnes tento návrh jednomyslně podpořili. „Mám z toho opravdu velkou radost. S Piráty jsme o změnu tohoto zákona usilovali opravdu dlouho, už v minulém volebním období toto téma otevřel Jakub Michálek. U ochrany a podpory obětí sexualizovaného násilí ale opravdu nejde o to, kdo je z jaké strany. Jde právě a jen o oběti. A to jsme dnes napříč stranami dokázali," okomentovala poslankyně a místopředsedkyně Pirátů Klára Kocmanová.

Poslanci a poslankyně poslali návrh zákona, který redefinuje trestný čin znásilnění, do druhého čtení. V trestním zákoníku tak nově budou jako znásilnění definovány i ty situace, kdy se oběť nebrání, protože je paralyzovaná, nebo kdy vyjádří nesouhlas. Současná právní úprava za znásilnění považovala pouze situaci, při které došlo k násilí, pohrůžce násilím nebo zneužití bezbrannosti. To ale neodpovídá všem reálným situacím. O změnu zákona proto Piráti dlouhodobě usilují.

Vláda dnes schválila změnu definice znásilnění v trestním zákoníku, o což Piráti dlouhodobě usilovali. Znásilnění je v současném právním znění pouze čin, při kterém je použito násilí, pohrůžka násilím nebo zneužití bezbrannosti. To však nepokrývá všechny reálné případy, kdy je oběť například paralyzovaná a aktivně se útoku nebrání.

Každá druhá žena a každý čtvrtý muž v Česku zažije sexuální násilí nebo obtěžování. Každá desátá žena se stane obětí znásilnění. Přesto v Česku zatím neexistuje žádné specializované a komplexní centrum pro tyto oběti. Přitom většina žen, které zažily znásilnění, sexuální násilí nebo nátlak, by ostatním obětem doporučily služeb takového centra využít.

Piráti chtějí dále jednat o úpravách redefinice znásilnění. Současné návrhy Ministerstva spravedlnosti nejsou podle nich pro ochranu obětí sexualizovaného násilí dostatečné. Počítá se v nich totiž s tím, že oběť musí projevit svou vůli, tj. nesouhlas se sexuálním aktem. To v praxi ale často není možné. Při útoku dochází mnohdy k tzv. paralýze, kdy oběť strachem zamrzne a není schopna se bránit nebo jinak projevit svou vůli. Časté jsou i případy vztahového násilí, kdy se oběť nebrání, neboť z minulost ví, že by to situaci zhoršilo či bylo více bolestivé. Podle poslankyně a členky Podvýboru pro problematiku domácího a sexuálního násilí Kláry Kocmanové je třeba po vzoru dalších 13 evropských států přijmout definici znásilnění založenou na chybějícím souhlasu, která by poskytla obětem lepší ochranu. Tento postup podporují i odborníci.