Vláda dnes schválila změnu definice znásilnění v trestním zákoníku, o což Piráti dlouhodobě usilovali. Znásilnění je v současném právním znění pouze čin, při kterém je použito násilí, pohrůžka násilím nebo zneužití bezbrannosti. To však nepokrývá všechny reálné případy, kdy je oběť například paralyzovaná a aktivně se útoku nebrání. 

„Při útoku dochází mnohdy k zamrznutí, kdy oběť strachem ztuhne a není schopna se bránit nebo jinak projevit svou vůli. Časté jsou i případy vztahového násilí, kdy se oběť nebrání, neboť z minulosti ví, že by to situaci jen zhoršilo či bylo více bolestivé. To je nutné zohlednit,” uvedla poslankyně Klára Kocmanová, která se problematikou intenzivně zabývá. 

„Současné zákony jen omezeně chrání ženy a další oběti, pokud jsou donuceny k sexu bez použití násilí. Kolem problematiky sexuálního násilí navíc stále panuje určité tabu a přetrvávají mnohokrát vyvrácené mýty a předsudky. Je zcela stěžejní, aby měly oběti důvěru v náš právní systém, vyšetřovatelé věděli, jak s nimi citlivě pracovat a soudy adekvátně využívaly možnosti, které jim zákon nabízí. Jsem proto rád, že jsme jako vláda schválili novelu trestního zákona, která bude zajišťovat lepší ochranu obětem a zohlední více reálných případů,” popsal předseda Pirátů, vicepremiér vlády pro digitalizaci a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš.

„Velkým problémem je skutečnost, že drtivá většina znásilnění vůbec není oznámena policii. Sexuální násilí ale patří mezi nejhorší zločiny, jedná se o zásah do toho nejintimnějšího soukromí, se kterým se oběti často vyrovnávají po celý zbytek života a je nejen nutné, aby měly všechny oběti možnost, jak dosáhnout spravedlnosti, ale je třeba celospolečensky oběti znásilnění destigmatizovat a nezavírat před tím oči,” nastínil Bartoš s tím, že schválení zákona je teprve začátek. „Rozhodně chceme, aby následovaly další kroky, které budou posilovat ochranu obětí, jako je přijetí Úmluvy o prevenci a potírání násilí či přijetí zákona o domácím násilí,” dodal Bartoš.

Podle Pirátů se nelze spoléhat jen na doplňování mezer rozhodovací praxí soudů. „Pokud zákon stanoví jasná pravidla, bude více lidí dopředu vědět, co je trestné. To z dlouhodobého hlediska pomůže znásilnění předcházet a usnadní obětem rozhodování, jestli čin nahlásit policii. V současné době je totiž z odhadovaných 12 000 případů znásilnění ročně nahlášeno pouze 600. Oběti často mají pocit, že se znásilněním, u něhož nedošlo k násilí, nemohou jít na policii. To se snad konečně podaří změnit, potřebujeme navrátit důvěru obětí ve spravedlnost,” uvedla Klára Kocmanová.

Dle odborníků přitom ke znásilnění nejčastěji dochází v partnerských, přátelských, nebo pracovních vztazích. 

„Do nové definice sexuálních trestných činů, konkrétně do sexuálního nátlaku, se také přidalo zneužití tísně. Tím zohledňujeme další situace, kdy k sexuálnímu násilí dochází ve vztazích, které doposud nebyly reflektovány. Spousta lidí se domnívá, že k sexuálním napadením dochází někde v temnotě parku, kde vás přepadne cizí pachatel. To je však omyl, velká většina znásilnění se stane mezi lidmi, kteří se znají. Mezi blízkými se cítíme nejbezpečněji a násilné jednání od nich nečekáme. O to víc je taková situace zraňující. Zahrnutí tísně do sexuálního nátlaku pak zohlední ty případy, kdy se oběť nebrání, protože ví, že to stejně nemá cenu, obrana jí totiž v minulosti nepomohla, případně situaci zhoršila. Nebo se bojí o své děti spící vedle v pokoji,” doplnila poslankyně.

Změna zákona pracuje také s věkem navrhované bezbrannosti a nově posouvá hranici na dvanáct let. Dítě do tohoto věku bude automaticky chápáno jako bezbranné a sexuální trestný čin proti němu bude vždy považován za znásilnění, nikoli za pohlavní zneužití, které se trestá mírněji. 

Piráti původně prosazovali po vzoru dalších 13 evropských států přijmout definici znásilnění založenou na chybějícím souhlasu, která by poskytla obětem lepší ochranu. 

„Definice založená na chybějícím souhlasu by byla jednodušším řešením, protože bychom nemuseli dělat výčet situací v definici bezbrannosti. Návrh, který dnes schválila vláda, tedy definice založená na nesouhlasu s dobře definovanou bezbranností, je však přijatelným kompromisem, který má podporu napříč stranami a především zlepší situaci pro oběti,” uzavřela Klára Kocmanová.