Petr Tomáš žije v Říčanech u Prahy a celý svůj profesní život se zabývá středočeským zdravotnictvím. Téměř 30 let působil u středočeské záchranné služby, a to doslova v první linii. V době nouzového stavu se ke kolegům znovu vracel. Tentokrát jako dobrovolník, který jim bezplatně distribuoval nedostatkové ochranné pomůcky, především obličejové štíty od 3D tiskařů.

Co jsme se v koronavirové pandemii dozvěděli o fungování středočeského zdravotnictví?

Současná situace odkryla celou řadu fatálních nedostatků v krizovém řízení, plánování kraje i jednotlivých zdravotnických zařízení. V prvních a z epidemiologického hlediska nejdůležitějších okamžicích zůstali nejen středočeští zdravotníci zcela bez adekvátní ochranné výbavy. Bez pomoci, kterou poskytli soukromí dárci, 3D tiskaři a další dobrovolníci, by se situace zásadním způsobem zhoršila a zdravotnictví by jen s obtížemi nápor zvládalo. Ano, měli jsme štěstí a pandemie u nás prozatím nenaplnila italské nebo další černé scénáře.

A ještě k nedostatku ochranných pomůcek. Doufám, že se krizové plánování kraje dostane do rukou opravdových odborníků a že poučení ze selhání, kterého jsme byli svědky, bude důsledné a nekompromisní. To, že nás v budoucnu nějaká epidemie nebo pandemie čeká, věděl každý, kdo je v krizovém řízení alespoň základně vzdělán. Proto je naprostá nepřipravenost zcela nepochopitelná a nepřijatelná.

Jak hodnotíš práci samotných zdravotníků a záchranářů?

Všichni kolegové zdravotníci se zachovali skvěle a profesionálně. Zaslouží si obrovský respekt a poděkování, ale jen děkovat nestačí. Zdravotničtí pracovníci musí mít ohodnocení nastavené tak, aby respektovalo náročnost a společenský význam profese. Jednoduše, pro zdravotnického pracovníka musí být dostupné kvalitní bydlení v místě, kde pracuje, musí mít dostatek prostředků na kvalitní a plnohodnotný život. Zdravotnické profese musí být atraktivní i pro mladé lidi, kteří teprve zvažují svoje pracovní zaměření.

Co považuješ za klíčový úkol pro naše zdravotnictví v příštích letech?

Každý občan Středočeského kraje musí mít dostupnou a kvalitní základní zdravotní péči. Blízkost hlavního města nám v tom moc nepomůže. V mnoha případech je to dokonce naopak. Praha je velká konkurence pro naše zdravotnictví, ale základní péči nám v žádném případě nevyřeší. S tím i souvisí nutnost zajistit pro lékaře a další pracovníky atraktivní pracovní uplatnění v rámci kraje. Dnes kdo může, utíká do Prahy a na mnoha místech je proto hodně obtížné sehnat například dětského lékaře.