Události posledních dní ukazují, jak ojedinělý je úkaz, když se ministr kultury chce věnovat kultuře. V situaci, kdy se během posledních 20 let na Ministerstvu kultury vystřídalo 14 ministrů je evidentní, že to prostě běžná situace není. To, co se stalo v posledních dnech, je bezpochyby posun od totálního nezájmu. Já si však po těch dvaceti letech v oboru říkám, neměli bychom už konečně chtít víc? Pokud přistoupíme na to, že mít ministra co chce ministerstvo kultury vést je úspěch, tak nevím, zda nás to posune někam dál. Neměli bychom už konečně chtít víc, např. dopracování potřebné legislativy, po které se volá roky, nebo navýšení rozpočtu na kulturu na 1 %?

Žijeme už téměř rok v době bez živé kultury. Život se nám zcvrknul na: práce, domov, výlet po blízkém okolí. Právě v téhle době se dá ukázat, jak je život bez kultury plochý. Vhodnější dobu, která poukáže na to, že kultura zvyšuje kvalitu našeho života, si nedovedu představit. Chápu, že přes existenční problémy mnoha lidí v kultuře, se tato linka dá velmi obtížně nahlížet. Na druhou stranu není to právě ten dlouhodobý boj o existenci, který znemožňoval celý sektor posouvat dál?

Neopakujme tak stále stejné chyby. Každý z nás může v tuto chvíli pomoci ke změně vnímání kultury jako volnočasové aktivity nebo černé díry, kam je třeba nalévat peníze, aby kultura vzkvétala. Nemělo by se konečně začít komunikovat, že pokud chceme jako společnost vzkvétat a mít lepší kvalitu života, je pro to kultura spolu se vzděláním základním nástrojem? Mě osobně snaha podpořit tuto myšlenku přivedla do aktivní politiky, nicméně každý z nás může přispět. Ptejme se čelních politických představitelů na kulturu a ukažme jim, že nejde o oblast ležící mimo zájem voličů.