Václav Kubaljak je náš kandidát z 19. místa do poslanecké sněmovny. Vystudoval chemii a biologii na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Je mu 32 let a žije ve Struhařově. Nyní pracuje jako konzultant e-learningu na volné noze. Je předsedou místního sdružení (MS) Benešov a Krajského expertního týmu (KET) školství Středočeského kraje. Působí také ve Výboru pro vzdělávání, výchovu a zaměstnanost Středočeského kraje.
Co tě motivovalo kandidovat v letošních volbách do poslanecké sněmovny?
> Studoval jsem pedagogickou fakultu a při tom učil. Vyzkoušel jsem si i pozici vychovatele školní družiny, nebo asistenta. Všiml jsem si různých slabých míst, které náš školský systém má a rozhodl jsem se, že bych jej rád pomáhal vylepšit, aby fungoval pro dobro všech – rodičů, dětí i samotné školy.
Jaká témata bys jako poslanec prosazoval?
> Těch témat by bylo hodně. Nejvíce se orientuji ve školské problematice. Rád bych pracoval na změnách v přípravě učitelů. Např. navýšení praxe proti teorii, nebo zavedení povinné přípravy s technikou, či s asistentem pedagoga. Také bych rád zlepšil přípravu České republiky na klimatickou změnu. Sympatický je mi také boj za osobní práva. Podle mě stát zasahuje i do oblastí jednotlivců, do kterých by nemusel – ať už je to pojmenovávání, sňatky nebo adopce páry stejného pohlaví.
Jaké je tvoje životní motto?
> Líbí se mi motto italské pedagogické ikony Marie Montessori: "Pomoz mi abych to dokázal sám". Myslím, že vystihuje nejen pointu učitelské profese, která by dětem měla pomoci se stavět na vlastní nohy, ale i státu, který by tu měl být ze stejného důvodu a podobným způsobem pro všechny občany. Měl by jim pomáhat.
Které body z koaličního programu ti jsou nejbližší?
> Je jich mnoho. Modernizace školství je velmi dobře propracovaná – od změn náplně vyučování, tak aby vyhovovala moderní společnosti, přes revize jednotné přijímací zkoušky, která je podle mne holým nesmyslem. Také se mi líbí program pro životní prostředí. Krajinu je potřeba připravit na změnu klimatu bez zbytečného betonování.
Jak by měla v praxi fungovat možnost volby ve vzdělávací trajektorii?
> Nejen já, ale hlavně odborníci nás již dlouho upozorňují na tlak, který vyvíjíme příliš brzy na děti a dospívající ohledně volby životní trajektorie. Jestli budete kuchař, učitel, nebo třeba lékař se v českém prostředí rozhoduje neúměrně brzy – nejpozději ve 14 letech. Lidí, kteří později výrazně změní své další směřování, je výrazně méně oproti jiným vyspělým zemím. Přitom jinde tato volba probíhá klidně až ve 20 letech. Rád bych, aby vznikly nové typy škol, které by měly potenciál toto změnit, aby se systém stal průchodnější a student mohl ještě v prváku, nebo ve druháku (ideálně i později) svou volbu snadno změnit – tak abychom u každého člověka pomohli odhalit a naplnit jeho skutečný potenciál.
Jak jako pedagog vnímáš kvalitu českého vzdělávacího systému?
> Nemyslím, že je špatný nebo tragický, je neskutečně efektivní vzhledem k vynakládaným financím. Ale zároveň máme co zlepšovat a dohánět. Dávno nejsme premiantem, a to ve spoustě ohledů, od přípravy učitelů, přes příjemné prostředí škol jak pro studenty, tak pro pedagogy – na všech úrovních systému, otevřenost prostředí a digitalizaci.
Jaké jsou potřeba změny, aby naše školství připravilo žáky/studenty na 21. století?
> Určitě je třeba změnit pedagogickou přípravu tak, aby reflektovala, že připravuje studenty na určitou profesi i přes velkou snahu pedagogických fakult, kterou vnímám v uplynulých 10 letech. Je na čem pracovat! Kromě toho systém nespasí jen dobře zaplacení učitelé, přesto, že se zvyšováním jejich platů naprosto souhlasím. Musíme investovat do nových řešení ve školách. Schválně, kolik znáte škol s vlastní virtuální, či rozšířenou realitou? Přitom ve světě se tato technologie, byť ne masově, už nějaký čas používá a školy ji využívají čím dál častěji.
Jak by měla vypadat výuka budoucnosti?
> Myslím, že by měly vznikat metodiky pro práci s digitálními zařízeními – ostatně k tomu směřuje i relativně nedávná revize rámcově vzdělávacích plánů, tak aby je zvládli uchopit i učitelé předmětů, které nejsou digitální od základu - výtvarná výchova, hudební výchova apod. Učitelé by měli poskytovat takové podněty, aby mohli posouvat představivost a podnikavost studentů a aby pro ně školské (nejen státní) instituce udělaly vše v duchu citátu Marie Montessori. Škola dnes už nemá studenty dělit do kast, ale maximálně jim otevřít obzory, aby se mohli dobře postarat nejen o sebe, ale i své okolí.