Simona Luftová učí více než deset let na střední škole a vyšší odborné škole. Jedno z jejích hlavních témat do voleb je proto i oblast vzdělávání a školství.
Jak vnímáš české školství?
Jako učitelka a matka tří dětí vnímám, že náš vzdělávací systém má značné nedostatky, což se ještě víc projevilo v době koronavirové krize, která odhalila technologickou nevyspělost a nepřipravenost značné části škol. Naše školství je v mnohém zaseklé v minulém století a potřebuje nutně změnit a modernizovat, tak aby odpovídalo požadavkům a potřebám současné doby.
Na tuto skutečnost již před dvaceti lety upozornilo Ministerstvo školství v tzv. Bílé knize (Národní program rozvoje vzdělávání v ČR), která měla nastartovat změnu ve vzdělávání, například využití moderních technologií ve výuce a jiné přístupy ke vzdělávání. Učitelé měli být nositeli změn a měli mít k tomu od Ministerstva podporu. Prakticky se ale za tu dobu nic nezměnilo a není divu, že většina škol nebyla připravena na dálkovou výuku.
Jak se podle tebe na školách učí?
Ve většině českých škol dominuje koncept tradičního školství, který byl vybudován pro potřeby doby industrializace, masové produkce a pásové výroby. Tehdy naše země potřebovala hlavně úředníky a dělníky. Současný svět se ale rychle vyvíjí a mění díky rozvoji informačních a digitálních technologií, automatizaci ve výrobě či globalizaci. Je bohužel jasné, že řada profesí jak je dnes známe, postupně zanikne.
Stále převládá frontální výuka, která je zaměřena na přípravu na testy a zpracování velké sumy znalostí a informací. My ale potřebujeme naše děti připravit na reálný život a měnící se budoucnost. Budou totiž potřebovat jiné dovednosti a schopnosti než jen poslušně sedět v lavicích a biflovat informace, které vzápětí zapomenou. Hlavní motivací studia by také neměly být známky, studenti by měli mít radost, že se naučili něco smysluplného pro svůj život. A stejně tak by to měli vnímat i rodiče. Osobně bych preferovala, kdyby se aspoň na prvním stupni přešlo na slovní hodnocení, protože známkování vyvíjí nezdravý tlak a stres na děti, často i ze strany rodičů.
Jaké dovednosti budou tedy podle tebe děti potřebovat?
Jsou to dovednosti, které se často na našich školách nepodporují a neučí, například kritické myšlení, kreativita, flexibilita, spolupráce ve skupině nebo třeba komunikace. Měla by se víc podporovat projektová a mezioborová výuka, aby žáci zasazovali získané znalosti a informace do širšího kontextu. U nás děti stále hlavně biflují informace a znalosti se ověřují převážně testy. Učitelé spolu málo spolupracují a nepředávají si příklady dobré praxe, zkušenosti a vědomosti.
V současné době vedu projekt, kde je naším partnerem střední škola z Islandu. Mají tam například předměty jako kreativita a inovace, studenti jsou vedeni k samostatnosti a zodpovědnosti v učení, používají otevřené zdroje a moderní technologie. Mají možnost se vzdělávat distančně a nemají státní maturitu.
Jak se to u nás může změnit? Je koronavirová krize příležitost pro školy a vzdělávání?
Změnit se to dá, my učitelé se musíme naučit myslet a jednat mimo zažité hranice a naši dlouholetou praxi. Koronakrize nám odhalila pravdu, jak na tom školy jsou a že některé věci potřebují změnit. Primární změna musí nastat na pedagogických fakultách, kde se studenti učí učit dané předměty, nikoliv děti. Jsou studenti, kteří po těchto změnách volají a něco pro to dělají, ale stále to nestačí.
Když jsem si před pár lety dodělávala dvouleté rozšiřující studium pedagogiky na Pedagogické fakultě v Praze, byla jsem velmi zklamaná. Jenom jsme biflovali informace, neexistovalo předávání osobních zkušeností, příkladů dobré praxe (až na 2 externisty z praxe), příklady inovace či modernizace stylu výuky.
Stát musí investovat do platů pedagogů. Když nebudou zajímavé platové podmínky, šikovní mladí lidé nepůjdou učit, nebudou odborníci pro výuku důležitých odborných předmětů. Samozřejmě nejde jen o platy, důležité jsou pracovní podmínky, zázemí a technické vybavení škol. Věřím, že modernizace a inovace ve vzdělávání by pomohlo tyto věci změnit.
Dnešní doba je velkou výzvou k zamyšlením se nad modernizací a změnami tematických plánů a ŠVP, což přispěje ke kvalitnějšímu školskému systému. Pro naši společnost je výhodné, aby každý člověk získal vzdělání, které mu umožní naplno rozvinout vlastní potenciál. Ne jen dril, ale i smysl. Věřím, že po této krizi by mohlo dojít k většímu obohacení školství o nové poznatky, které budou více reflektovány potřeby současné doby.