Simona Luftová je naše kandidátka v letošních volbách do Poslanecké sněmovny na 31. místě. Je jí 48 let. Přes 10 let pracuje jako středoškolská učitelka a také koordinuje mezinárodní vzdělávací projekty pro studenty a učitele v rámci programu Erasmus+. V dětství žila a studovala v Jihoafrické republice. Začátkem 90. let se už jako dospělá vrátila do Československa a vystudovala politologii na Fakultě sociální věd a rozšiřující pedagogické vzdělávání na Pedagogické fakultně Univerzity Karlovy.
Co tě motivovalo kandidovat v letošních volbách do Poslanecké sněmovny?
> Možnost kandidovat do Poslanecké sněmovny vnímám jako příležitost osobně aktivně přispět a podílet se na změnách, které naše země v dnešní covidové době potřebuje.
Co bys jako poslankyně prosazovala?
> Chtěla bych se věnovat tématu školství a vzdělávání. Jako učitelka a matka tří dětí vnímám nedostatky našeho vzdělávacího systému a chtěla bych prosazovat jeho reformu a modernizaci, aby víc odpovídalo požadavkům 21. století.
Co vidíš jako hlavní úskalí dnešního vzdělávacího systému?
> Těch úskalí je několik, ale například se v mnoha školách stále klade velký důraz na biflování faktických informací. Děti se v některých předmětech připravují jenom na testy, kterých někdy píší několik za den. Žáci jsou často pasivními příjemci informací, které vzápětí po testu zapomínají. V rámci zemí OECD mají čeští žáci nejvyšší nechuť ke škole, což je velmi smutné. Dle mého názoru je to i proto, že se málo pojí teorie s reálnou aplikací znalostí.
Jak to změnit z pohledu kantorů?
> Potřebujeme ředitele (a učitele), kteří mají vizi a chuť věci měnit. Těch je ale zatím málo nebo jsou zahaleni provozní administrativou, projekty a ekonomickými činnostmi. Stále je tu také otázka platů, které se za posledních několik let sice zvýšily, ale je to fakticky dorovnávání, aby učitelé měli mírně nad průměrný plat v ČR.
Do jaké míry to mohou ovlivnit rodiče?
> Vnímám, že rodiče se o vzdělávání svých dětí moc nezajímají. Chtějí, aby se jejich děti dostaly na dobrou školu, chtějí vidět jejich známky, ale většinou je nezajímá, jak výuka na dané škole probíhá. Občas přijdou na třídní schůzky, které jsou ale jen místo předávání informací, nedochází k interakci a diskusi o vzdělávání či o životě na škole s ředitelem či třídním učitelem. V cizině jsem navštívila několik škol, kde jsou spolupráce a vztahy mezi školou a rodiči daleko intenzivnější a vřelejší.
Co si představíš pod termínem vzdělávání pro 21. století?
> Méně biflování a víc rozvíjení praktických dovedností, aplikování získaných znalostí v reálných situacích. Dobře vybavené školy, inspirativní prostor pro vzdělávání, který si mohou žáci a studenti navrhnout částečně i sami. Širší nabídka volitelných předmětů na středních školách. Je důležité zachovat to co je teď ve školách funkční a prospěšné a postupně zavést inovace. Věřím, že kvalitní a moderní vzdělávání je jedním ze základních pilířů prosperující společnosti. Je důležité, aby každý člověk získal vzdělání, které mu umožní naplno rozvinou vlastní potenciál.
Co všecko je potřeba udělat pro zvýšení kvality českého vzdělávání?
> Politici by měli naslouchat lidem, kteří se vzdělávání věnují, jsou to ředitelé, učitelé a odborné platformy. Důležitá je podpora ředitelů, těch, co se nebojí zavádět nějakou změnu a nové přístupy a metody ve spolupráci s pedagogickým sborem. U nás je důležitá role ředitele, protože má široké pravomoci, vybírá si nové učitelé, rozhoduje o provozu školy, metodách a obsahu výuky. Dobrý ředitel dokáže školu výrazně posunout a ovlivnit kvalitu vzdělávání. Dobrý ředitel komunikuje s pedagogickým sborem, učitelé vede a pomáhá jim se rozvíjet. Takovýchto ředitelů máme u nás málo. Často je to i proto, že jsou zavaleni provozní administrativou, musí se věnovat ekonomickým činnostem a projektům. Někteří mají již za sebou dlouhé funkční období a nevnímají potřebu věci měnit.
Jaká země má podle tebe nejlepší školství? Kde bychom se měli inspirovat?
> Myslím si, že ve světě je mnoho příkladů dobré praxe. Studovala jsem základní a střední školu v Jihoafrické republice. Středoškolský stupeň vzdělání zde trvá pět let, v prvních dvou letech mají studenti širší paletu předmětů a poslední tři roky si vybírají zaměření, až nakonec v maturitním ročníku studují jen ty předměty, z kterých budou maturovat, tj. šest či sedm předmětů. Nicméně, příklady dobré praxe najdeme i u nás, a je to opět o ředitelích a jednotlivých učitelích, kteří se snaží věci dělat jinak. Ve Středočeském kraji vím například o základní škole na Mníšku a v Chrašticích, v Praze Gymnázium Zatlanka, ale určitě se najdou i další dobré školy. Osobně jsem vděčná za Učitelskou Platformu, jejíž jsem členem, EDUin a další organizace, které se snaží vést veřejnou diskusi a jednat z politiky, aby se o změně jen nemluvilo, ale aby se něco dělo.
Jsi jedna z žen, které za Piráty kandidují. Přijde ti, že je v politice dostatek žen?
> Ne, v ČR je žen v politice málo a je to škoda. Například v Senátu máme jen 18 % žen. Myslím si, že obecně u nás panuje přesvědčení, že politika je takový pánský klub. Vyspělé země mají většinou vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice a aktivně pro to něco dělaly. Osobně bych dočasně podpořila kvóty, protože si myslím, že bez nich se věci u nás nezmění. Veřejnost si pak zvykne na to, že být ženou v politice není nic výjimečného.
Které body z programu ti jsou nejbližší?
> Kromě tématu vzdělávání jsou mi blízké programové body, razantní boj s korupcí, protože politika není byznys. Důraz na klima. Máme jednu planetu a musíme se o ni starat, aby naše děti měly kde žít. Osobně je pro mě důležité téma nakládání s odpady. Moderní ekonomika - je důležité podporovat naše podniky a podnikatele, ale i kvalitní investory ze zahraničí.