Často v poslední době čteme o “chytrých” přístrojích, městech, státu. A že k tomu vede cesta skrze takzvanou digitalizaci. Na druhou stranu čert aby se vyznal v záplavě informací, která denně létá okolo nás. Nač tedy vršit ještě větší hromadu dat? Internet věcí, kde si povídá lednička s autem? Dejte mi svátek…

Nebojte, jde to i jinak; nebude to ale bez jistého úsilí. Všichni víme, jakou kvalitu mají věci, které dostáváme jako dárek, zdarma. Takové zprávy-dárky obvykle slouží jejich autorovi k ovlivnění našeho mínění a volby. Ano, nediktují, co si máte myslet; zato jsou neúplné, ořezané a ohnuté podle potřeby tak, aby nás směřovaly něco nakoupit, ať už jde o zboží nebo pohled na svět. Nechceme se zdržovat hledáním pravdy v kupce sena a kupujeme, co je po ruce; hlavně na doporučení známých tváří, kterým v jejich výběru důvěřujeme. Ale co když i naši kamarádi dělají to samé? S tímhle řetězením důvěry, hrubě řečeno stádním chováním, pracují populisté. Když něco kupuje většina (protože jsme jí jiné alternativy zamlčeli nebo očernili), nemůže to přece být špatně … nebo?

Udělejme krok stranou a podívejme se, jak (ne)funguje státní správa, kde neprobíhá bezbariérová výměna informací a kde se zaměstnanci hromadně spoléhají na to, že “ten nahoře” ví. Neví. Ti nejvyšší nemají potřebu spolu mluvit, pokud jsou z různých politických stran soupeřících o vliv. A i kdyby komunikovali, vědět nemohou, protože jejich průměrná životnost v oblasti, které mají porozumět, se měří na měsíce (v poslední době i jen na dny). Výsledkem jsou roztříštěné pracovní týmy, nedokončené kostry projektů a navzájem nepropojené systémy s duplicitními údaji, které neobíhají. Takže musíte obíhat vy a dotahovat jejich práci za ně.

Jiný, bližší příklad? Kapacita stávajících silnic a plánování nových. Možná jste se už – stejně jako autor článku – v ranní koloně podivovali, proč se (při známých omezeních rychlosti, povolených rozestupech a počtu pruhů) běžně nepracuje s daty o propustnosti dopravní sítě, která už dnes ve špičkách nedostačuje. Proč se k ní nepřistupuje jako k internetu, elektrické nebo vodovodní infrastruktuře? Mapové aplikace dostupné zdarma v každém mobilu přece umí zohlednit ranní špičky už dnes! Veřejné sítě jsou hřiště, na kterých by měl stát – stabilní, nestranný garant pravidel – pískat rovinu a poskytovat z nich maximum zveřejnitelných dat tak, aby provoz na nich mohly efektivně a pružně zajišťovat soukromé subjekty. Ty navíc ve svém přirozeném soupeření plní roli veřejné kontroly a ochrany před zneužitím údajů státní mocí.

Stalo se, bourali jste v koloně. Voláte 112? Víte, že můžete svoji polohu nahlásit Integrovanému záchrannému systému podle čísla lamp veřejného osvětlení nebo přejezdů? Všechny jsou zaneseny do map (odborně: pasportizovány) a slouží nejen technikům k rychlejší identifikaci poruch, ale pomáhají i zpřesnit místa nehod. Některá města, jako Olomouc, tuto mapu veřejného osvětlení zpřístupnily; díky zpětné vazbě obyvatel je pak možné rychleji reagovat na poruchy a zároveň – díky zviditelnění parametrů svítidel a rozsahu sítě – vzniká tlak veřejnosti na úspory v této oblasti.

Proč vlastně dojíždíte do Prahy? Nechtěli byste raději pracovat z domova? Co takhle veřejný, anonymizovaný portál poptávky po práci v místě bydliště, aby zaměstnavatelé mohli lokalizovat svoje sídla v blízkosti lidských zdrojů a omezily se nadbytečné přesuny obyvatel, každodenní udýchané pulzování metropole? V době všeobecného nedostatku kvalifikovaných pracovníků je zločin plýtvat jejich zdravím i časem poskakováním z místa na místo.

Toto jsou jen vybrané příklady, kdy sdílení dat pomáhá zlepšovat síť vztahů mezi lidmi. Proto my Piráti bojujeme za svobodné, účelné sdílení kvalitních dat. Stručně řečeno: mluvme spolu, bez překážek. Život je krátký a dá se strávit lépe než hledáním cest z bludiště v současné parodii na informační společnost.

Ing. Jan Lička, specialista mobility

Zdroj free ilustrace: pixabay.com