Kvůli obzvlášť silným ekonomickým dopadům na celý kulturní sektor před námi stojí úkol, jak nastavit vhodná opatření k minimalizaci škod dopadajících na kulturní instituce i jednotlivé umělce. Pro získání relevantních a konkrétních informací přímo od provozovatelů kulturních institucí jsem použila formu výzkumu na vybraném vzorku kulturních institucí napříč Českou republikou. V následujícím textu je shrnutí jeho výsledků a závěrů. Ve výzkumu jsme oslovili celkem 66 nestátních kulturních institucí, návratnost dotazníku byla téměř 50 %.

Kvalitativním mapováním jsme do hloubky zjišťovali odpověď na otázky:

• Jak vnímají situaci okolo pandemie koronaviru kulturní organizace, které nejsou přímo financované státem?
• Z jakého důvodu ji vnímají právě takto?

Z odpovědí jednoznačně vyplývá, že:

• Většina kulturních institucí se v důsledku omezení spojeným s koronavirem již potýká, nebo bude potýkat s velkými existenčními problémy.
• V rámci svého obratu přicházejí někdy i o milionové částky ze vstupného a o statisícové příjmy z vedlejší činnosti.

V současné době neexistuje pro “malé hráče” možnost, jak efektivně vydělávat online. Důvodem je zejména technická náročnost: Instituce mohou buď publikovat nekvalitně pořízené záznamy nebo investovat do řešení, která jim umožní publikovat v adekvátní kvalitě. To je pro většinu menších kulturních zařízení finančně nedosažitelné.

Z výsledků výzkumu také vyplývá, že:

• Současná situace je pro kulturní organizace personálně velmi náročná.
• Menší část uvádí, že se jich dotýká personálně prakticky okamžitě a prakticky ihned budou muset propouštět zaměstnance.
• Podle většiny budou v rámci maximálně čtyř měsíců muset přistoupit k razantním personálním řešením, která mohou mít zcela logicky dopad na další fungování těchto institucí i v době po pandemii.
• Většina institucí sice ušetří za část nákladů, to je však v celkovém kontextu zanedbatelné.
• Většina oslovených institucí šetří na mzdách (převážně DPP a umělci na volné noze), tím se ale výrazně zhoršuje osobní situace právě těchto pro kulturu nepostradatelných pracovníků a umělců.
• Větší část oslovených se obává, že dojde k výraznému snížení návštěvnosti i po znovuotevření, menší část doufá, že vzhledem k nemožnosti vycestovat se návštěvnost zvedne, protože lidé budou vyhledávat jiné formy zábavy než cestování.
• Dále je zřejmé, že krize se nejvíce se dotýká nezávislých subjektů bez vlastního zřizovatele. Až 70 % institucí spoléhá na na pomoc státu, kraje či obce, cca 20 % spoléhá sama na sebe a pouhých 6 % si myslí, že jim z krize pomůže následná návštěvnost.
• Z odpovědí dotazovaných jednoznačně vyplývají velké obavy o budoucnost a další směřování jak konkrétních institucí, tak celého kulturní scény u nás.

Protože z většiny odpovědí jsou cítit existenční obavy i obavy z propouštění zaměstnanců, napsala jsem dopis ministru kultury Lubomíru Zaorálkovi, ve kterém navrhuji tato možná opatření na zmírnění dopadů koronavirové epidemie na kulturní sektor:

• Je nutné více pomoci podpořit částečně přenést kulturní vyžití do digitálního prostředí a podpořit zejména po technické stránce online platformy, aby i malé kulturní instituce mohly vybírat vstupné a aby nemusely volit mezi nekvalitním záznamem zdarma a drahým technickým řešením.
• Navrhujeme rozvolnění podmínek pro záchranný ministerský program tak, aby nebyl diskriminační a aby o podporu mohly žádat i subjekty, které nebyly alespoň jednou v posledních třech letech úspěšné v dotačním řízení Ministerstva kultury ČR, a tedy aby neomezoval menší formy kulturních projektů, které buď na dotaci nedosáhly, nebo pro ně bylo samotné žádání o dotaci složité a nákladné. Ti se jeví jako vůbec nejohroženější součást kulturní scény.
• Navrhujeme opatření na minimalizaci škody na trhu s knihami podporou knižních akvizic pro knihovny na všech úrovních či odpouštění nájmů místním knihkupcům.
• Je nutné seznámit kulturní instituce s jasným a srozumitelným plánem s časovou posloupností, jak o pomoc MK žádat, jak konkrétně postupovat po znovuotevření s ohledem na nařízená opatření.
• Nepovažujeme za vhodné, aby stát zavazoval občany k bezúročným půjčkám soukromým subjektům, a tak vstupoval mezi účastníka akce a producenta kulturní akce, jak se plánuje v prvním předloženém zákoně Ministerstva kultury ke zmírnění dopadů pandemie. Jde o zcela nevhodné přenášení odpovědnosti na lidi tam, kde by efektivně a rychle stát mohl sám pomoci. Navrhujeme proto, aby bezúročné půjčky producentům zajistil stát.