Patrick Zandl je číslem 5 na kandidátce koalice Pirátů a Starostů v letošních volbách do Poslanecké sněmovny. Internet ho fascinoval od vysokoškolských studií a bývá označován za jednoho z otců zakladatelů českého internetu. Zakládal první tuzemskou internetovou televizi a první český technický zpravodajský server, který se stal největším digitálním vydavatelským domem v Česku. Nyní je koordinátorem vývoje u předního světového výrobce 3D tiskáren. Vyrůstal v Pardubicích a teď bydlí v Brandýse nad Labem, kde je zastupitelem.

Co tě motivovalo kandidovat v letošních volbách do poslanecké sněmovny?

> Spojily se mi dvě důležité motivační události. Za prvé jako zastupitel města vidím, že pro zkvalitňování života ve městě je důležité provádět změny na celostátní úrovni. Příklad? Tak třeba parkovací zóny. Na jednu stranu se zavádějí pod hláškou "parkování pro místní", na druhou stranu je to od obcí zoufalé gesto, jak donutit lidi přihlásit si v nich trvalé bydliště. Proč? Protože teprve podle počtu obyvatel s trvalým bydlištěm dostává obec od státu peníze na svůj provoz a rozvoj. Tohle je potřeba změnit, obce a občané nemohou trpět nesmyslnou administrativu jen kvůli vygenerování rozpočtového určení daní, které by mohlo fungovat smysluplněji.

A ta druhá věc?

> Za druhé ze své práce vidím, jak dnešní politické reprezentaci ujíždí vlak v tom, co je moderní svět a moderní podnikání. Zasekli jsme se ve století páry, jenže dnešní Kolbenové a Baťové nevyrábějí ani tak těžké hmotné zboží, jako spíše jemnou elektroniku nebo dokonce nehmotný software. Vidím, jak pro takové podnikání a takový svět jsme zoufale nepřipraveni, už jen v oblasti digitalizace státní správy. Stát nejenom, že není tak malý, jak by bylo nutné, ale i komunikace s ním je těžká, papírová, bez řady poradců a účetních i obtížná. I tohle se musí změnit.

Jaká témata bys jako poslanec prosazoval?

> Mám dvě témata, která jsou mi blízká. Tím prvním je digitalizace státní správy, tedy revize a zpružnění kontaktu se státními institucemi a úřady. Máme spoustu úředníků, kteří musí dokola kontrolovat věci, které může zkontrolovat počítač, a úředník se může věnovat záležitostem, které vyžadují individuální přístup. Stejně tak firmy a občané by řadu věcí mohli vyřídit pohodlněji, nebo je nemuseli řešit vůbec. Druhým tématem je cena bytové výstavby, téma velmi citlivé zvláště pro Prahu a Středočeský kraj.

Máš s problematikou výstavby osobní zkušenost?

> V obci jsme připravili jednotné zásady bytové výstavby a nyní se nás okolní obce doptávají na to, jak to funguje a přebírají je. Povolování výstavby se zjednodušilo, zrychlilo, je kolem méně nervozity a hlavně pro všechny platí stejné podmínky. Ty se dříve sjednávaly individuálně, byl zde značný prostor pro korupci. Byl to první postup z mnoha dalších, které by mělo smysl implementovat do legislativy i norem tak, aby se bytová výstavba zrychlila, zpružnila a tím se i byty staly dostupnější.

Jaké je tvoje životní motto?

> Mám rád Masarykův odkaz, a tedy budu citovat od něj něco přiléhavého pro tuto dobu a tyto volby: "Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii." V Hovorech s TGM takto Karlu Čapkovi formuluje důvod pro demokracii. Ano, naše demokratické vlády posledních třiceti let mají řadu nedostatků, ale situaci zlepšíme jen tak, že nedostatky najdeme, pojmenujeme a poučíme se z nich. Ne tak, že demokracii postupně demontujeme a nahradíme ji vládou oligarchů, kteří si své hlasy nakoupí.

Které body z koaličního programu ti jsou nejbližší?

> Nejvíce právě digitalizace a školství, ale zvláště bych chtěl vypíchnout bod životního prostředí. Klimatická změna je kromě zvyšující se sociální nerovnosti a nedůvěře k elitám jedna ze tří největších výzev, kterým svět čelí. V Česku k ní tradičně přistupujeme konzervativně, snažíme se ji nevidět, nevěřit, nevnímat. Ale ona probíhá. Náš bod je postavený na osvětě, tedy na tom, aby společnost přijala jako fakt, že klimatická změna probíhá a že se s ní musíme vyrovnávat, protože bez celospolečenské podpory není úspěšné vyrovnání se s následky klimatické změny možné. Tohle bude těžký a neviditelný úkol, protože zde existuje mnoho protitlaků, mnoha skupinám i jednotlivcům více vyhovuje situace taková, jaká je teď, neboť jim přináší prosperitu, byť na úkor ostatních.

Představ prosím, jak by měla fungovat digitalizace správy v praxi. Spousta lidí má z technologií strach, anebo jim moc nerozumí. Budou moci s úřady komunikovat tak, jak byli doposud zvyklí?

> První věc, kterou předesílám, protože se na to lidé ptají nejčastěji: digitalizace neodstraní jiné možnosti komunikace se státem. Jen otevře novou možnost. Za druhé by se řada věcí měla zjednodušit, zpružnit. Stát by se neptal na věci, které zná. Už jen daňové přiznání by se mělo, jak zrychlit, tak zjednodušit, protože řadu údajů stačí zadat jednou, nebo načíst z existujících systémů. A další věc, ve kterou já osobně hodně věřím, je "dashboardizace" – tedy automatické vytváření přehledů, které nám pomůže kontinuálně sledovat reakci na změny. Například na nový zákon, který má něčemu pomoci. Opravdu pomohl? Dnes se takové přehledy generují z ručně vyplňovaných statistik, což je únavné, nepřesné, zdlouhavé. Z digitálních systémů se takové přehledy budou dělat online a pokud to bude možné třeba kvůli ochraně osobních údajů, měli by je vidět i občané. Třeba proto, aby viděli, jak dlouho takový typický úřední úkon může trvat.

Jedním z tvých témat je financování obcí. Co by se v této oblasti mělo změnit?

> Už jsem říkal, že spojování Rozpočtového určení daní (RUD) s trvalým bydlištěm je dneska jedna z bolestí obecních financí. Lidé si často myslí, že čím více firem v obci sídlí, tím větší příjem z toho obce mají, ale takhle to vůbec není. Úspěšné firmy se v obcích vlastně finančně neprojevují, leda by samy dobrovolně přispívaly. Je na čase začít pracovat na rekonstrukci onoho pověstného "RUDu".

A kde ještě další prostor ke zlepšení?

> Ve způsobu financování nákladných staveb, jako jsou čističky vod nebo školy. Vznik jednoho místa ve škole stojí téměř milion korun, výstavba školy je drahá a tím i dlouho trvá, než vznikne, zatímco nová výstavba přinášející do obce desítky a stovky dětí, vznikne rychleji. Jenže stát otevírá tematické dotační tituly jednou za čas a když prostě teď dotuje školy, nedotuje čističky. Obce to řeší tak, že mají šuplíky plné plánů, aby mohli rychle zpracovat žádosti, když se objeví dotace na to, co potřebují, jenže plány zastarávají, a navíc se občas stane, že se časově dotace minou. To takhle jeden rok položíte nové povrchy silnic a za dva roky je rozkopete, protože máte dotaci na kanalizaci.

A co s tím?

> I tento systém je potřeba změnit a zdigitalizovat, mít přehled o tom, co obce potřebují a průběžně přidělovat prostředky tak, aby obce mohli to, co pro své občany potřebují, proinvestovat tak, jak je rozumné a účelné. Dotace principiálně nejsou špatně, je to účinný způsob, jak financovat společné projekty, jenže jejich provedení v Česku už dnešním potřebám nevyhovuje. Aktualizujme způsob, jakým se s dotacemi pracuje!