Iniciativa COVID19CZ se rozhodla, že v době pandemie pomůže státu s věcmi, které zoufale postrádal. “Partička ajťáků” rozšířila mezi lidi návody na roušky, zprovoznila infolinku, vyvinula plicní ventilátor a stojí za Chytrou karanténou. Koordinátorem této iniciativy je brandýsko-boleslavský zastupitel Patrick Zandl.

Patricku, že se u holešovického výrobce 3D tiskáren Průša zabýváš koordinací spuštění nových produktů víme. Ale jak ses ocitl u party COVID19CZ sdružující aktivity od call centra, přes chytrou karanténu až po plicní ventilátory?

To je takový můj typicky absurdní příběh. Seděl jsem na úřadu vlády a kamarád mi napsal, že shání náměstka pro digitalizaci státu Vlado Dzurillu. Odpovídám, že sedí na schůzce vedle mě. Vysvětluje mi, že chtějí státu pomoct zvládnout nákazu COVID, protože se bojí, že stát sám na to nebude mít potřebnou infrastrukturu. O dvě hodiny později na mě spadla koordinace celého projektu. Říkal jsem si, že to přes víkend doděláme, ale po čtyřech týdnech se ještě stále moc nevyspím a denně protelefonuju už jen tak čtyři hodiny. Ale opravdu se bežně netrajdám po Úřadu vlády. Tohle byla výjimečná situace, byl jsem jako expert členem komise pro výběr šéfa Národního úřadu kybernetické bezpečnosti a měli jsme pohovory s kandidáty.

Co vlastně firmy na státu štvalo, že se rozhodly takhle angažovat?

Je to pořád to samé. Přišla krizová situace a nevypadalo to, že by stát věděl, jak si s ní poradit. Chyběly roušky, chybělo vybavení, informace, ale chyběl i plán, co dělat. Tak jsme si řekli, že přeci známé dost lidí a máme po ruce dostatek technologií a jsme schopni to zorganizovat. Honza Kulveit s Petrem Benešem prošli data, vytvořili modely a vznikl koncept Chytré karantény. Jenže ještě ve čtvrtek jsme zjistili, že zásadní problém je krizová linka 112. Ta má obsluhovat život ohrožující momenty, jenže tam volali lidé se žádostmi o radu a linka nezvládala. Tak jsme si sedli a do neděle postavili dostatečně kapacitní a informacemi nabušenou infolinku 1212. Díky tomu linka 112 mohla dál fungovat.

Jak je možné, že stát nespustí call centrum v krizi podle plánu tím, že přikáže použít nějaké od pojištovny či třeba telefonního operátora?

To jsem také původně nechápal. Na to přeci musí existovat krizové plány, které říkají něco jako “zavoláme tam a tam, drží nám strategickou rezervu, každý desátý úředník si tam odjede sednout s telefonem”. Ony asi i existují, ale tím, že vláda dlouho neaktivovala krizový štáb, se nepoužily. Největší drama ale bylo zajistit na úřadech patřičné informace, které se budou poskytovat a zajistit, aby se nelišily s jinýma infolinkama. To do té doby byla zcela normální situace: dvakrát jste někam zavolali a dostali dvě rozdílné informace.

Úplně přízemní otázka, co má Josef Průša z toho, že vyrábí zdarma štíty pro zdravotníky mimo toho, že si to může finančně dovolit, respektive co ta výroba štítu stojí?

Nic. Pepa je vizionář baťovského střihu. Vůbec ho nezajímalo, co na tom vydělá, ale to, jak může pomoci. Když se ukázalo, že lékařům chybí ochranné štíty, hned si zavolal konstruktéry, za pár hodin byl prototyp, ten se odvezl do Vinohradské nemocnice a za tři dny se vyráběly stovky štítů denně a zdarma. Plány uvolnil, aby za nákladovou cenu do dvacky mohl každý z 3D komunity pro zdravotníky vyrábět. Občas mi lidé říkají, že to muselo zvýšit prodej našich tiskáren. Ani ne. Jsou na ně čekací lhůty, nemůžete si ji hned odnést, takže tenhle dopad to nemělo. Ale rozhodně to mělo dopad v reputaci. Najednou si každý všiml, že existuje miliardová firma, která podniká v naprosto novém odvětví aditivní výroby, který je schopná ihned začít vyrábět. Naše štíty za pár dní vyráběl i americký Ford.

Je opravdu možné vyrobit plicní ventilaci za pár dní ze stávajících součástek a pětinovou cenu?

Je. Ale je to náhoda. Chytří lidé na ČVUT měli plány v rámci výuky biomedicíny, ale nikdy to nedotáhli do výroby. My měli projekťáky a specialisty na rozjezd výroby, takže se během dvou týdnů postavil prototyp, nasmlouvaly se díly a domluvila výrobní fabrika. Samozřejmě je ten ventilátor jednodušší, hodí se na to, co způsobuje COVID, lidem s pneumotoraxem asi nepomůže. Jenže ty komplexní už na trhu nejsou k sehnání.

Vybrali jste 12 mil. Kč na úvodní serii ventilátorů od lidí za méně než 24h, nedalo by se téhle nálady pomoct využít i jinak? Co rozhodlo o úspěchu?

Lidi okamžitě intuitivně pochopili to sdělení: když se na to nesložíme, budou umírat staří lidé, shodnou okolností naši rodiče nebo prarodiče. A ano, média o tom ze začátku mluvila takhle blazeovaně, jenže to třeba mě přišlo naprosto nehorázné. Já přeci nechci akceptovat, že moje rodiče, kteří by pro mě udělali všechno, nechám umřít. Přispělo mnoho tisíců lidí různě drobnými částkami, i řada firem miliony, na cca 400 plicních ventilátorů. A ty peníze jsme potřebovali rychle, aby se daly platit součástky, na které stála fronta zájemců. Stát ještě v třetině dubna (datum rozhovoru) neposlal nic.

Stát nás ubezpečuje, že kapacita zdravotnictví, JIP lůžek i ventilátorů je naprosto dostatečná, vy tlačíte na výrobu stovek kusů ventilací denně, budou tedy potřeba?

Mluvíš o státu, který tvrdil, že všech potřeb pro zdravotníky je dost a o premiérovi, který osobně sliboval, že kde by snad chyběly, sám je zaveze? No tak. Stát absolutně selhal a pro mou generaci je to selhání ne nepodobné roku 1938 nebo 1968. Jenže tehdy za to mohli “oni”. Dneska to bylo jen na nás. Stát zakázal vycházet bez roušek, jenže roušky nebyly, stát je nejen nezajistil, ale i zakázal prodávat. Šít roušky učily lidi naše weby jako RouškyVšem nebo DámeRoušky.

Chytrá karanténa zní trochu jako totální kontrola nad soukromím. Nedáváte státu do ruky moc velký nástroj, neděsí tě to jako Piráta?

Nešel bych do toho, kdybych se měl vzdát kontroly nad svým soukromím. Chytrou karanténu jsme navrhli tak, aby jsi si sám rozhodoval o využití svých dat, není to lágrsystém jako v Číně. Paradoxně mi řada Pirátů říkala, že se setkáme s odporem i proti našemu dobrovolnému způsobu použití dat, opak byl pravdou. Lidé nám hromadně říkají, že systém musí být tvrdý, s restrikcemi a povinnostmi. To ale nechceme, svoboda je příliš cenná a snad se podaří důležitost spolupráce vysvětlit.

Někdo z tvých kolegů uvedl, že bez vstupu armády do spuštění chytré karantény by se to nespustilo. To se tady v posádkovém městě asi bude poslouchat dobře, ale jak je to konkrétně?

Armáda je zjevně jinde, než v osmdesátých letech. Efektivní organizace, kam nahoře upustíte příklad a na všech úrovních se provede. Logistika, ale i armádní hygienici a doktoři, to všechno funguje excelentně. To se o úřadech nedá říct. Zatímco v armádě domluvené platí, na úřadech panovala spíše rezistence.

Co bude s tou partou lidí a projekty dál po krizi? Využijí to politici pro svoje PR jako u dálničního mýta nebo samovýroby roušek a firmy se vrátí k originálnímu byznysu?

Tak jako PR pro vládu jsme už teď dobří. O našich projektech vláda běžně hovoří jako “spustili jsme”. Jenže co máme dělat, přeci nenecháme lidi umírat jen proto, aby se ukázalo, že je to naše práce. Sami se snažíme ty projekty alespoň překlopit tak, aby jejich chod vláda financovala. Ale ozývají se jiné země a domlouvají se s námi, že naše koncepty a opatření použijí, Chytrou karanténu “exportujeme” do zahraničí.

Je něco přenositelné z COVID19CZ do městské úrovně, využil by to třeba úřad?

Když odmyslím od toho, jak jsme štíty zásobovali záchranku, tak se pár věcí najde. Za prvé je zřetelně vidět důležitost informovanosti veřejnosti: nejenom, mít jak to udělat, ale také to udělat. Určitě mi leží v hlavě vzdělávání: bylo vidět, že některé školy najely na online výuku a třeba brandýskou Záškolu dával za příklad i Forbes či šéfka českého Google. Co se mě dotklo, byla nedostupnost lékařské péče. Mnoho doktorů se bálo ordinovat. Stálo by za to zprovoznit městského online lékaře, jako je třeba ULékaře.cz. Hodně věcí se s lékařem dá vyřídit online, ačkoliv bradavici vám přes net nevyřízne. Zásadní zkušenost, kterou jsme v karanténně udělali: je dobré používat online služby, nezavrhovat je jen proto, že “dříve se to tak nedělalo”.