Matouš Vanča je 31letý kandidát na 8. místě za středočeské Piráty ve volbách do Poslanecké sněmovny. Svůj celoživotní zájem o české i cizokrajné parlamentní procedury ho přivedl až na pozici tajemníka poslaneckého klubu Pirátů. Jeho rukama prochází všechny návrhy zákonů. Eviduje celý legislativní proces a zabezpečuje přípravu poslaneckého klubu na každý jednací den. Je také zastupitelem v obci Čestlice. Studoval herectví na Pražské konzervatoři, absolvoval historii a religionistiku na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy a poté politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd tamtéž.

Co tě motivovalo kandidovat v letošních volbách do poslanecké sněmovny?

> Myslím, že naše země už si nemůže dovolit další čtyři roky nekvalitního a nekompetentního vládnutí, které nás všechny připravuje o budoucnost. Mám zkušenosti z komunální politiky a vím, že měnit věci k lepšímu je možné, i když se to třeba zpočátku nezdá. A především mám za sebou čtyři roky intenzivní práce v Poslanecké sněmovně a vím úplně přesně, do čeho jdu.

Jaká témata bys jako poslanec prosazoval?

> Mojí hlavní odborností je parlament sám – často je mnohem důležitější rozhodnutí CO a KDY se bude projednávat, než jak dopadne samo projednávání. Dnešní sněmovna je velmi chaotická a nepředvídatelná, dává velké šance zákulisním hráčům, a proto je také pro veřejnost nesrozumitelná. Chci se tomu věnovat a změnit to. A to je jen jeden z rozměrů nefunkčnosti našeho státu. Vlády nejsou schopné realizovat dlouhodobé koncepční projekty, úřady spolu totiž nekomunikují a nikdo neumí vyhodnotit výsledek. Nejvíce je to vidět na rozvoji regionů, který vlastně nikdo nekoordinuje a rozdíly mezi regiony se spíše zvětšují. Je nezbytně nutné státní aparát naučit efektivitě. S tím pak souvisí i potřeba mít profesionální, politicky nezávislé, odborně zdatné a přiměřeně ohodnocené státní úředníky – služební zákon je potřeba opravit.

Jaké je tvoje životní motto?

> Politika je jako sázení stromů – tak jako člověk, který zasadí strom, nebude za svého života sedět ve stínu jeho košaté koruny, tak i politik by měl rozhodnutí činit s vědomím, že pravý užitek z jeho činů mohou mít až naši potomci za desítky let.

Které body z koaličního programu ti jsou nejbližší?

> Byl jsem vedoucím jednoho z koaličních expertních týmů, které program psaly, a to týmu Místní rozvoj. Logicky jsou mi tak nejbližší právě "naše" body, zvláště ty o venkovu, fungování samospráv a státní správě, na kterých jsem se autorsky výrazně podílel. Z dalších témat, která považuji za klíčová a rád napomůžu realizaci našeho programu, bych jmenoval dostupnost bydlení nebo dopravní politiku. Všechno pak rámuje české předsednictví v EU, které nesmíme podcenit.

Kde vidíš hlavní problém v rozvoji regionů?

> Není to jen o lití peněz do dotačních programů, zvláště když jsou to především peníze z EU. Problém je v tom, že stát ty peníze rozhazuje nazdařbůh a sám neví, jestli to opravdu něčemu pomohlo. Vláda má hezkou strategii regionálního rozvoje napsanou Ministerstvem pro místní rozvoj, ale všechny ty konkrétní kroky se pak mají dít v dopravě, zemědělství, zdravotnictví nebo školství a to už nikdo není schopen zkoordinovat.

A co tedy navrhuješ udělat, aby se rozvíjely?

> Nespoléhal bych se tolik na bombastické projekty dělané hlavně na efekt, i když třeba výstavba vysokorychlostních železnic bude pro rozvoj regionů mohutným impulsem. To, co regionům skutečně pomůže, jsou především na první pohled nenápadné kroky – regionální rozměr by měl prostupovat všemi politikami státu, vždy by měl být vyhodnocován dopad na regiony a zároveň by měl stát mnohem důkladněji pracovat s co nejpodrobnějšími daty, tak aby přesně věděl, co kterou lokalitu trápí a jak jí nejlépe pomoci. Výsledkem pak může být kvalitní plánování – stát bude např. vědět, kde je potřeba více "nakopnout" cestovní ruch, kam postavit silnici a kde má smysl investice na podporu nových pracovních míst. Dnes střílí v podstatě naslepo a proto se taky pomoc regionům moc nedaří.

Co je potřeba udělat pro lidi žijící na periferii, aby se necítili odstrčeně:

> Piráti mají pověst strany ajťáků, co si na všechno dělají analýzy a shromažďují data. Lidi ale trápí vždy konkrétní problémy z jejich okolí – dostupnost zdravotní péče, chybějící místa ve školách či špatná doprava. Chci ukázat, že právě podobné problémy lze řešit dobrou analytickou prací s daty. Stát se musí mnohem víc zajímat o místní poměry, shromažďovat data z jednotlivých lokalit a na jejich základě pak umět přesně zacílit pomoc tam, kde je nejvíc potřeba, což bez správných dat nikdy nepůjde. Nesmí to fungovat tak, že štědrá dotace přijde tam, kde si to někdo prolobbuje nebo kde rychleji kliknou myší. Jakmile bude stát umět pomáhat efektivně, lidé začnou mít pocit, že je užitečný a že se na ně v Praze nezapomnělo. A začnou k němu mít o něco pozitivnější vztah. A co je ještě důležitější – za lidmi by se měli vydávat sami politici. Mluvit s nimi, naslouchat jim a trpělivě vysvětlovat.