Teprve hlasování ve třetím čtení ukáže, jak silnou podporu narovnání práv mezi zákonodárci má. K otevření institutu manželství i stejnopohlavním párům bylo předloženo celkem pět pozměňovacích návrhů. Ty v různé míře práva osekávají, navrhují větší či menší kompromisy, ale všechny mají společné jedno: vyčleňují LGBT+ do jiné kategorie lidí, než jsou ti ostatní.

Za malé vítězství můžeme prozatím považovat alespoň to, že nebylo znovu otevřeno jednání o novele, která by zakotvila manželství jako svazek muže a ženy v ústavě. Návrh poslanců za ODS, KDU-ČSL, TOP09 a ANO by nás pouze v rovnoprávnosti vrátil o mnoho let zpátky a zařadil nás mezi státy, jako je Rusko či Maďarsko, které svou takto ústavu upravily, což v důsledku znamenalo ještě větší zhoršení postavení queer lidí ve společnosti.

Pokud na manželství stejnopohlavních párů nahlížíme optikou veřejných preferencí, což bychom jako poslanci a poslankyně v zastupitelské demokracii zohledňovat měli, nedává smysl se schválením dál otálet. Nový výzkum realizovaný agenturami Nielson a Publicis Groupe ukázal, že se drtivá většina Čechů shodne – schválení zákona jejich život nijak neovlivní, nebo jej dokonce změní k lepšímu. Průzkum navíc odhalil, že tato úprava vadí jen cca 9 % Čechů. Proč to častokrát zmiňované: ,,Děláme, co veřejnost podporuje”, v tomto případě najednou neplatí?

Jednoduše: Těm, kterých se to týká, to opravdu pomůže; těm, kterých se to netýká, to neublíží. To je celé.

Proč pořád ta potřeba urážet?

Bohužel, ani druhé čtení se neobešlo bez urážek, které nemají jiné opodstatnění, než předsudky, neznalost a neochota zjišťovat si fakta. Neslyšeli jsme sice tentokrát žádná přirovnání ke kuřecímu a hovězímu, nicméně zazněly proslovy o sexuálních úchylkách nebo o tom, že LGBTQ+ jsou častěji týráni a jistě budou toto chování přenášet i na své děti. Nechyběla mylná argumentace o zneužívání surogátního mateřství ani redukování manželství na nástroj k rozmnožování národa.

Proto považuji za důležité tyto útoky zpětně vyvrátit. Co se týče životních podmínek dětí LGBT+ lidí, existují mnohé studie, které potvrzují, že než pohlaví rodičů je důležitější láska, péče, bezpečí a podporující prostředí. Například v závěru studie Children of Lesbian and Gay Parents americká psycholožka Charlotte Pattersonová píše: „Neexistují žádné důkazy, z nichž by vyplývalo, že psychosociální vývoj dětí gayů nebo leseb je ohrožen ve srovnání s potomky heterosexuálních rodičů.“ Navíc: Pokud by se sexuální orientace utvářela na základě výchovy, jak to, že heterosexuální páry mají potomky s jinou orientací?

Surogátní mateřství s manželstvím pro všechny nijak nesouvisí

Zákon narovnávající práva stejnopohlavních párů náhradní mateřství nijak neupravuje, ani do něj nezasahuje. Navíc, náhradní mateřství a jakoukoliv formu asistované reprodukce využívají statisticky v naprosté většině heterosexuální páry. Pro spojování těchto dvou témat neexistuje důvod. Naopak, při vyslechnutí takového argumentu bychom měli zpozornět, zejména když výzkumná organizace Středoevropská observatoř digitálních médií (CEDMO), která se zabývá ověřováním faktů, upozornila, že spojování přijetí manželství a s obchodováním s dětmi patří mezi významně šířenou dezinformaci.

Despekt některých poslanců či poslankyň k lidským právům tedy vnímám pořád. A upřímně nerozumím tomu, proč bychom neměli přiznat rovná práva těm, kterým stát ukládá naprosto stejné povinnosti, jako ostatním.

Velmi důležitý argument do celé debaty, krom zajištění práv dětem v již existujících rodinách, je také dopad na duševní zdraví mladistvých, který je nezanedbatelný.

Mladí LGBT+ lidé musí často z úst politiků poslouchat dehonestující výroky, které mohou zraňovat, což může mít na jejich život zásadní dopady. Z průzkum v zemích, které manželství pro všechny již přijaly navíc víme, že zrovnoprávnění mělo jako další důsledek významné snížení počtu sebevražd u mladistvých.

V ČR trpíme palčivou nedostupností dětských psychiatrů. Otázka nedostatečných kapacit v psychologii i psychiatrii má své dopady do mnoha oblastí - a tím spíš bychom jako zákonodárci měli co nejvíce dbát na to, jaké mají naše projevy a rozhodnutí dopady na budoucí generace.