Na začátku července jsem se po více než dvou měsících, kdy většina kulturních institucí v republice byla uzavřena a čelila silným dopadům pandemie koronaviru, vrátila k respondentům dubnového výzkumu. Opět jsem zjišťovala, jak se vyrovnávají s dopady pandemie. Stejně jako v dubnu jsme použili formu kvalitativního výzkumu na stejném vzorku kulturních institucí po celé České republice. Oslovili jsme 66 nestátních kulturních institucí z různých oblastí kulturního života a ze všech krajů.

Návratnost dotazníku v dubnovém výzkumu byla téměř 50 %, v červencovém výzkumu téměř 40 %. Kvalitativním mapováním jsme do hloubky zjišťovali, jakým způsobem se s dopady pandemie instituce vyrovnávají. Zda měly dostatek informací o tom, jakým způsobem mají fungovat a postupovat, jestli v době pandemie propouštěly své pracovníky, kdy očekávají, že se návštěvnicky a finančně dostanou na úroveň doby před pandemií a jakým způsobem se svými návštěvníky komunikovaly v době uzavření svého provozu. Část otázek také mířila na pomoc státu a tzv. covidové balíčky pro kulturu, jakým způsobem o nich byly kulturní instituce informovány, jestli je využívaly, další část pak na případnou pomoc měst, obcí a krajů.

Z odpovědí jednoznačně vyplývá, že:

• Velká část kulturních institucí (více než polovina) neměla dostatek informací o tom, jak postupovat v době pandemie a krátce po ní.
• 65 % z nich muselo ukončit spolupráci se svými externisty na DPP nebo na IČO.
• 85 % z nich nevnímá pomoc MKČR v podobě dotačních titulů z tzv. COVID balíčků jako smysluplnou a účelnou, protože se na mnohé kulturní instituce nevztahují.
• 65 % z nich se o tzv. COVID balíčky nechystá žádat, protože administrativa s žádostí je velmi zatěžující.
• 40 % z nich se dočkalo pomoci kraje ve formě dotačního programu či jiného druhu pomoci, ale v mnohých případech kraje v rámci úspor naopak požádaly kulturní instituce o krácení rozpočtu v průběhu roku a vrácení financí.
• 25 % z nich se dočkalo pomoci svého města, nicméně města mají omezené možnosti a proto nemohla nabídnout výraznou pomoc.
• 85 % z nich komunikovalo v průběhu pandemie a krátce po ní nějakým způsobem se svými návštěvníky.

Pirátské návrhy podpůrných řešení:

Instituce by uvítaly jasnou a přímou komunikaci ze strany MKČR. Z obdržených odpovědí plyne, že kulturní instituce neměly dostatek informací a informace přicházely chaoticky.

Navrhujeme zjednodušit žádosti o tzv. COVID dotace tak, aby pro kulturní instituce nebyly další administrativní přítěží a navrhujeme na MKČR také zřízení pomocné telefonické/mailové linky - tzv. helpdesku, který by pomáhal bezprostředně řešit problémy spojené s žádostmi o pomoc a případně s dalšími opatřeními souvisejícími s případným nárůstem případů. Kulturní instituce jsou aktuálně přetížené (řešení situace COVID dopadů + krizová komunikace s návštěvníky + převzetí agendy externistů na DPP a IČO, které museli propouštět).

Doporučujeme zvážit rozvolnění podmínek pro dotační tituly tak, aby se vztahovala i na ty kulturní instituce, na něž se momentálně nevztahuje a které byly postiženy prakticky nejvíce (např. menší kulturní instituce, které v posledních 3 letech nežádaly dotaci z MKČR a nemají svého zřizovatele). Na to jsme upozorňovali už po schválení prvního záchranného balíčku.

Klíčové je seznámit kulturní instituce s jasnou, pravidelně aktualizovanou a srozumitelnou metodikou jak postupovat po znovuotevření. Sílí obavy z tzv. druhé vlny pandemie, která by právě kulturní instituce postihla velmi výrazně. Doporučujeme vytvoření krizových plánů pro případ druhé vlny, aby se případně neopakovaly nejasnosti v restriktivních opatřeních, které by bylo nutné přijímat.