Čtyři dny? 40 hodin nebo 37,5 hodiny? V současné vleklé debatě o spravedlivé mzdě a optimální pracovní době v přestřelkách mezi odbory a zaměstnavateli zanikají některé detaily, které bych zde stručně připomenul.
Předně, jeden den má 24 hodin. Jako den se označuje doba jednoho otočení planety Země kolem své osy; je to tedy jev astronomický a na téhle planetě se s tím prostě musíme smířit. Vlastní dělení dne je záležitost arbitrární, umělá. A týden, “tržní den opakovaný v týž den” o sedmi dnech je výtvor astrologie, který byl doslova vepsán do kamene; z vývojového oddělení v Babylónu ho do Evropy přenesly římské legie v 4. století.
Každému dni v týdnu bylo ve starověku přiřazeno Slunce, Měsíc a tehdy pět známých planet, respektive jejich božstev - tedy Merkur, Venuše, Mars, Jupiter a Saturn. Protože v době okolo té nešťastné události se Spasitelem byl v kalendářích tak trochu bordel (roky se tehdy počítaly podle vlády panovníků), svět ochotně přejímal standardizaci zhruba odpovídající měsíčnímu cyklu. Být tehdy známo více planet, svět by dnes vypadal jinak.
Kam směřuji: jestliže chceme v sekulární společnosti 21. století dosáhnout work-life balance a snížit zátěž jednotlivce i planety, měli bychom se v prvé řadě zamyslet nad závazky náboženských rituálů, které bezmyšlenkovitě vláčíme na zádech - a které jsou navíc mladší a pružnější, než si často myslíme. Stačí, že každý rok obětujeme zlato, aby se k nám vrátilo Slunce (a s ním Ježíšek); nemusíme pravidelně stát kolony na oslavu bohyně plodnosti Freyji (Friday) a po-nedělí opět troubením slavit den Měsíce (Monday).
Představme si nyní, že jsme kolonisty na Marsu. Marťanský rok trvá 687 pozemských dní a na nebi vychází Země, takže na zmíněný cyklický fetiš můžeme vesele zapomenout. Pokud budeme dva dny pracovat 12 hodin a následující dva dny si budeme užívat volna, dosáhneme následujícího:
- pracovní doba během 8 po sobě jdoucích dnů zůstane stejná (6x8 = 4x12 hodin)
- celkový počet jízd do práce a zpět během těchto 8 dnů ale klesne o 50%
- s tím souvisí snížení energie a osobního času ztraceného v přesunech
- dva dny volna budou každý třetí den, pracovní týden se omezí na pátky a “malé pátky”
- celkový nedělený čas strávený s rodinou a koníčky vzroste z 29% na 50%!
- organizace směn a související administrativa přestane být téma.
Naopak přibydou možnosti: partneři si budou moci nastavit, zda se sejdou ve fázi, nebo se budou střídat v péči o potomky, bez potřeby školek a výpadku profesního růstu.
Každému podle jeho potřeb. Připomínám, že společné svátky a dovolené stále umožní vypadnout ze stereotypu a potkávat se s lidmi s jiným rytmem. S respektem k věřícím pak dodávám, že přeložení směny při šabatu či neděli není v osmidenním pulsujícím cyklu s čtyřmi pracovními dny z principu problém - pro zaměstnavatele je podstatná předvídatelnost nastavených pravidel. S možností práce z domova se výčet výhod dále navyšuje.
Zní to jako magie a přitom taková blbost, co? Zůstává otázka, zda podobné schéma zavedou až naši potomci na jiných světech, nebo jsme schopni překročit svůj babylonský stín ještě zde, na Zemi.