Dnes slavíme den válečných veteránů a dalších bojovníků za svobodu

Den válečných veteránů se každoročně slaví u příležitosti konce první světové války. Květy vlčího máku pokrývaly hroby vojáků padlých na západní frontě, a proto se staly symbolem právě tohoto svátku.
Tisíce příběhů odvahy a hrdinství se odehrály i na území našeho kraje. Mnoho z nich mělo podobný scénář – boj v odboji a po konci války tvrdé persekuce ze strany tehdejšího komunistického režimu. Pojďme si v tento den připomenout právě jeden z nich.
Karel Mareš-Toman byl jako československý legionář hrdinou protirakouského odboje 1. světové války, stal se jedním z nejslavnějších letců ČSR meziválečného období.
Zúčastnil se také protinacistického odboje během 2. světové války; mimo jiné velel slavné 311. čs. bombardovací peruti RAF ve Velké Británii a následně vykonával funkci zástupce gen. Heliodora Píky při vojenské misi v SSSR.
Po únoru 1948 byl však i s rodinnou tvrdě perzekvován, vězněn, degradován na vojína, v Kosově Hoře u Sedlčan na Příbramsku žil na sklonku života v nuzných poměrem novodobého vyhnanství, a to až do své smrti v roce 1960.
V roce 1990 z pozice historika příbramského muzea a v zastoupení rodiny požádal Josef Velfl prostřednictvím tehdejšího náčelníka Generálního štábu čs. armády o jeho vojenskou rehabilitaci a navrácení hodnosti generála in memoriam, což tehdejší prezident Václav Havel učinil.
Od té doby pak uplynula řada let, další prezidenti republiky každoročně udělovali a propůjčovali vyznamenání mnoha osobnostem, ale na gen. Karla Mareše-Tomana si nikdo nevzpomněl. Ani doporučení Senátu nebylo několikrát bývalým prezidentem republiky vyslyšeno. Až teprve letos, prezident Petr Pavel dekoroval Řádem Bílého lva I. třídy, nejvyšším státním vyznamenáním České republiky, in memoriam brig. gen. Karla Mareše-Tomana, D. F. C., jenž žil na Příbramsku. Vyznamenání převzala Marešova dcera Dagmar Jungmannová ze Sedlčan.
Podařilo se tak splatit morální dluh. Tento počin je zároveň satisfakcí dceři Dagmar Jungmannové a její rodině. Pomyslně se tak uzavřela jedna z kapitol vyrovnání se s naší minulostí