Dnes se slaví Mezinárodní den muzeí a galerií. A k této příležitosti vám vedoucí krajského expertního týmu pro kulturu a současně kandidátka do krajského zastupitelstva Lucie Cirkva Chocholová sepsala 10 důvodů, proč je dobré občas muzea nebo galerie navštívit. 🖤🏴

Neděli trávím jakožto komunální zastupitel na vsi tak, že od 11 do 13 držím hlídku u kontejnerů na velkoobjemový odpad, aby tam lidi neházeli, co tam nepatří, a pak jdu na hřbitov měřit a počítat hroby kvůli přípravě nového pohřebního řádu.

Před 75 lety se Evropané probudili do prvního svobodného dne po šesti dlouhých letech plných utrpení. Druhou světovou válku, jeden z nejničivějších konfliktů 20. století, rozpoutalo nacistické Německo vedené diktátorem Adolfem Hitlerem.

Současná pandemie koronaviru znatelně postihla knižní trh. Více než 80 % tržeb plyne z tištěných knih, a proto představuje uzavření kamenných obchodů velký problém. Vládní opatření proti dopadům na kulturní sektor sice počítají s pomocí malým nakladatelům, bohužel tato pomoc neodpovídá skutečným škodám a vzhledem k tristnímu stavu rozpočtu zřejmě ani dostačující být nemůže. Proto přicházíme s několika systémovými opatřeními, která podpoří celý trh, ne jenom několik vyvolených podnikatelů.

Praha, 24. dubna 2020 – Na kulturu a přidružené profese dopadnou opatření související s pandemií koronaviru Covid-19 citelně. Ministerstvo kultury proto nedávno schválilo „záchranný balíček“, jehož největší slabinou je selektivní výběr podpořených organizací. Živnostníci a drobní podnikatelé, jejichž provozovny jsou uzavřené, ale zároveň musí nadále kromě nájmů a dalších poplatků platit i autorským správcům, patří mezi nejvážněji ekonomicky postižené. Kromě toho OSA navrhuje i zavedení paušálního poplatku lokálním médiím.

Novely zákonů znějí někdy ambiciózně, než si uvědomíme, jak extrémní dopad mohou mít na naše životy. Jak jste mohli zaznamenat, tak v meziresortním připomínkovém řízení je novela zákona ve věci financování rezidenčních míst, mezi lékaři vzbudila velký rozruch, a to především těmi mladými. O sepsání krátkého článku jsme požádali našeho spolupracovníka v resortním týmu zdravotnictví, Vojtu Lukavce.

Být rodičem vyžaduje velmi různorodé schopnosti i pořádnou dávku flexibility, co však je zásadní asi pro všechny, je time-management. Celkem jsem si myslela, že při práci na plný úvazek s dvěma dětmi (1. a 5. třída) a večerním dálkovým studiem vysoké školy, mám schopnost zorganizovat si věci celkem zmáknutou. Jsem zvyklá pracovat v režimu, kdy mám práci v noci a o víkendech. Pár let v divadle a muzeu mě naučilo, že práce se nedá časově omezit. Neznám ten režim „teď mám padla a je klid“, protože jedna povinnost střídá druhou. Ale to, co se na rodiče navalilo nyní, je opravdová výzva.

Včera to bylo přesně 70 let, co tehdejší Státní bezpečnost pozatýkala část hvězdného týmu hokejových mistrů světa z let 1947 a 1949. Stalo se tak v období velkého očekávání na obhajobu zlata na mistrovství světa 1950 v Londýně. Účast na této akci byla před odjezdem zrušena s odkazem na údajné nevydání víz dvěma rozhlasovým reportérům, kteří měli s výpravou také odcestovat. Režim se obával možné emigrace mladých hokejistů, a proto byla část hráčů uvržena do žaláře, obviněna ze špionáže, velezrady a rozvracení státního zřízení. Ve vykonstruovaném procesu byli hráči odsouzeni k mnoha letům vězení a práci v jáchymovských uranových dolech. Hráči také na vlastní kůži okusili mučící a ponižovací praktiky StB. Teprve jednadvacetiletý Augustin Bubník osobně poznal prostory nechvalně známé věznice, označované také jako Hradčanský domeček. Tato budova původně sloužila potřebám gestapa a následně se “proslavila” zřejmě jako nejkrutější mučírna předlistopadového režimu. Zajímavé je, že někteří perzekuovaní jak za nacismu, tak komunismu označují praktiky StB za brutálnější než praktiky gestapa či SS. Ten "nepatrný" detail tkví v tom, že v poúnorové éře toto konání museli strpět přímo od vlastních spoluobčanů. Na tomto místě platí jedna poučka: nacisté udělali cokoliv, aby z vás dostali pravdu - komunisté naproti tomu chtěli doznání hlavně v tom, co pravda nebyla.

Čtyři dny? 40 hodin nebo 37,5 hodiny? V současné vleklé debatě o spravedlivé mzdě a optimální pracovní době v přestřelkách mezi odbory a zaměstnavateli zanikají některé detaily, které bych zde stručně připomenul.